Prokaryota

9. března 2015 v 18:00 | Grian |  Biologie
Prokaryota
• Prokaryotickou bunku mají organismy z domén archea, bakteria tzn. Archebakterie, bakterie, sinice a prochlorofyty.
• Mají metabolismus a jsou otevřená soustava
• vždy má:
◦ cytolplazmatickou membránu (lipoproteinovou dvouvrstvu), buněčnou stěnu (u bakterií z mureinu), nukleoid (ekvivalent jádra), rybozomy, cytoplazmu
• může mít:
◦ plazmidy, fimbrie, thylakoidy, mezozomi, bičíky, pouzdro, glykokalix
• Rozmnožování bakterií:
◦ nejčastěji nepohlavně buněčným dělením, ale předtím se musí zreplikovat buněčná DNA tzn. DNA putuje k cytoplazmatické membráně, přichytí se a zreplikuje jako prstýnek, do dvou identických DNA. Místo styku je iniciační bod. Vyjímečně se může rozmnožovat i pohlavně kojugací. Kdy se vymění část buněčného materiálu, plazmidů.
◦ Plazmid je krátký ůsek DNA, který vylepšuje život bakterií.

Dělení bakterií:
◦ dle tvaru:
▪ kulovité: koky
• kok
• diplokok
• streptokok
• stafylokok
• sarcina
▪ tyčkovité
• vibria
▪ bičíkovité
• spirocheta
• spirella
▪ mykobakterie (houbovité)
Fyziologie bakterií
• Procesy v organismu
• narozdíl od ostatních organismů bakterie mají fyziologie složitou. Dělí se podle zdroje uhlíku/energie/potřeby kyslíku
• energie
◦ fototrofní (slunce)
◦ chemotrofní
▪ chemoorganotrofní (symbiotické střevní bakterie Escheria Ecoli) org.
▪ Chemolitotrofní (bere energii z chemických reakcí, archea, sirné nebo železité bakterie)
• kyslík
◦ aerobní
◦ anaerobní
◦ fakultativně anaerobní
• uhlík
◦ org.
◦ Anorg.
• Raritní bakterie disimulují uhlovodíky (likvidace při zamoření ropou)
• další významené bakterie jsou nitrogenní a nitrifikační.
◦ Nitrogenní jsou na kořenech bobovitých, vazači vzdušného kyslíku.
◦ Nitrifikační jsou půdní- vážou čpavek
Příklady
• Streptococcus pyogenes- angína spála, zápal plic, streptokoková růže
• Stafylokok pneumonie- zápal plic
• Afylocei aureous- nežity
• Mycoplazma pneumonie- zápal plic
• Legionella pneumophilla- legionářský zápal plic
• Mycobakterium tuberculosis- tuberkoloza (kokuv bacil)
• Mycobakterium leprae- lepra, malomocenství
• Streptomyces- není patogení! Produkuje antibiotika- streptomycin
• Corynebakterium diphteriae- záškrt
• Haemophilius influensae- zánět dýchacích cest
• Salomonella typhi- střevní tyfus
• Shigella disenteriae- průjem, úplavice
• Vibroi cholera- cholera
• Yersinia Pestris- mor
• Clastridium botulinum- klobásový jed, nervová soustava
• Clastriidum tetani- tetanus (sporuluje)
• Borellia burgdorferi- borelioza, limská nemoc
• Rickettsia prowazeki- skrvnitý tyfus
• Chlamydia sp.- papouščí nemoc
• treponema pallidum- syfilis
• Neisseria gonorrhoeae- kapavka
• Rhodospirillum- archea, nepatogenní
• Ozotobakter+Rhizobium- hlízkovité
• Acetobakter aceti- ocet, nepravé kvašení
• Lactobacyl- mléčné kvašení
 

Obecné znaky živých soustav

8. března 2015 v 18:00 | Grian |  Biologie
Obecné vlastnosti živých soustav
1. Metabolismus
• látková výměna a přeměna mezi organismem a prostředím (hranice - psychosomatické/fyzikální)
• soustava: Otevřená (mění vše), uzavřená (mění jen energii), izolovaná (nemění nic)
• organismy jsou vždy soustava otevřená
• 4 typy výměn:
1. Cytoza
• fagocytoza- pohlcování pevné látky do sebe (bílé krvinky /leukocyty/ nebo měnavka, kdy obklopí útvar a přijme)
• pinocytoza- pohlcování kapalné látky do sebe (kapénka x bunka)
• endocytoza - přijímání
• exocytoza- ven
2. Difuze
• výměna plynů (např v plicích)
3. Osmoza
• pronikání rozpouštědla do bunky, kdy nepronikají rozpouštěné látky.
• Osmotické jevy: jednostranná difuze molekul rozpouštědla přes semipermiabilní membránu do roztoku
• dělení: plazmolýza a plazmoptýza












4. Aktivní transport
• do bunky se dostávají proti koncentračnímu spádu
• probíhá u všech buněk
• sodná pumpa- koncentrace je vyšší v bince ale Na+ se tam stejně cpe
• přenos glukozy u savců inzulinem
• inzulin snižuje hladinu cukru v krvi
• glukagon proti inzulinu
2. Buněčná organizace
• bunka je základní stavební i fuknční jednotka
• homeostáze- stálost vnitřního prostředí
• prokaryota- nemá organely ani pravé jádro, jaderný ekvivalent je nukleoid (bakterie, sinice, prochlorofyty)
• eukaryota- živočisná (bez b.s.)- glykogen; hub (bez b.s.- chitin, bez prastidu- glykogen); rostlinná (b.s. + vakuoly+ plastidy- škrob)
• autotrofní (sluníčko- rostliny a některé bakterie- bakteriochlorofyl)
• heterotrofní (organické látky; houby, rostliny (málo), živočichové
◦ houby: saprofitické (plísen hlavičková, štětičkovec (penicilin); symbiotické: hřib, klouzek = se stromem, kořeny. Mykorhizza- houba dodává H2O a strom živiny; parazitické: choroč, sněti, rzi...
3. Rozmnožování
• vegetativně (nepohlavně)- rostliny+ primitivní živočichové + houby
• pohlavně
• gameta je pohlavní bunka samčí nebo samičí
◦ kopulace- splývání; vznik nového útvaru, oplozená gameta je zygota
◦ konjugace- výměna části genetického materiálu- jen u pokročilých prvoků

u prvoků je progresivnější konjugace- neubyde jedinců ale u mnohobuněčných organismu konjugace neprobíhá
◦ parthenogeneze- z neoplozených vajíček nový jedinec- u některých živočichů (u včel vznik trubců, mšice...) jedinci jsou méně životaschopní
• nepohlavní (vegetativní)
◦ neprobíhá výměna DNA
◦ z části těla organismů vznik nového jedince se stejnou genetickou informací.
◦ Jakýkoliv orgán x nepohlavní orgány /rozmnožovací/
◦ u rostlin běžné
◦ u živočichů fylogeneticky níže stojících
◦ např. Pučení u kvasinek; bičíkovec, trepka....
◦ rozmnožování sporami- výtrusy; spora= nepohlavní částice
4. Dráždivost
• senzibilita nebo-li reaktivnost, schopnost přijímat podněty z vnějšího prostředí a reagovat na ně
5. Dědičnost
• potomci stejné genetické vlasnosti jako rodiče, genetická pamět v NK, zakladatel genetiky J.G. Mendel
6. Chemické složení
• fylogeneze (evoluční vývoj během geologických dob) a ontogeneze (zygota až smrt)
• zastoupení prvků v organismech: C>O>H>N>K>Ca>P>S>Mg>Cl.....
• zastoupení prvků v zemi: O>Si>Al>Fe>Ca>Na>K>Mg....
• tzn. Biogenní prvky (makrobiogenní prvky, většinou stavební a dle hmotnostního zlomku 0,1-50%)
• mikrobiogenní 0,00001-0,1% Fe>B>Cu>Mo>Mn>Zn>Co>V (biokatalyzátory, enzymy)
• bílkoviny (CONH) mohou mít i P,S
• cukry, tuky, Ca tvoří kostru, NK (DNA- nositel genetické informace, RNA přenašeč)
• zemská kůra: SiO2, křemičitany, hlinitokřemičitany, ...
• látkové složení (prvky)- při 105°C dehydratace> vznik sušiny, ta se spálí> popelovina> obsahují minerální látky> zbavení organiky

7. Schopnost vývoje (evoluce): na základě odchylek u potomstva

Sinice a prochlorofyty

8. března 2015 v 10:40 | Grian |  Biologie
Sinice
• Všechny jsou autotrofní (mají thylakoidy)
• aerobní
• mají chlorofyl A
• zrna na thylakoidech s doplnkovými pigmenty absorbují světlo a tuto energie předávají dál
◦ fykocyanin- modrozelené
◦ fykoerytrin- rudé (Rudé moře)
• zásobní látka je sinicový škrob
• nepatří do říše rostlin ale jsou to rostliny
• mají stélku (tallus) a bud jsou jednobuněčné nebo vláknité jednořadě mnohobuněčné
• rozmnožují se buněčným dělením
• vláknité se rozmnožují hormogonií (fragmentace, z vlákna se oddělí útvary a vznikne nový jedinec)
• vláknité: akinety- zapouzdření bunky> spojením několika buněk > silná buněčná stěna a za příznivých podmínek klíčí v nového jedince, klidové spory
• pionýři vegetace
◦ první linie osidlování
◦ výskyt v eutrofizované vodě
◦ sami často produkují toxiny
◦ nebo ve vlhku na souši
◦ některé v symbioze s lišejníkem (podvojný)
• zástupci:
◦ Oscillatoria (Drkalka)
◦ rod Anabaena- vazač vzdušného kyslíku, heterocysty
◦ Sinivka- jednobuněčná a tvoří kolonie, povlaky na stromech
Prochlorofyty

• Prokaryotické autotrofní organismy žující v symbioze se Sumkami a obsahují chlorofyl a,b.
 


Základy práva + ústavní právo

4. března 2015 v 18:00 | Grian |  Právo

Ústavní právo + základy práva

Základy práva

· všechno začíná morálními principy
· sofistikace organizovanosti společnosti> potřeba pravidel
· Chammurapiho zákoník> Římské právo> u nás panovnické právo
· rozdíl římské x anglosaské (římské= norma> případ, anglosaské případ>případ)
· 28. 10. 1918 První republika (ale některé zákony už z Říšského zákoníku 1811)
· 1921 Ústava
· 1939-1945 Protektorát
· 1948 Komunistická ústava
· 1960 ústava (Novotný)
· 1968 (federalizace)
· Polistopadová
· 1993
· 1997
· dílčí úpravy v letech: 2000, 2001, poslední přímá volba prezidenta 2012

· Pojmy: soukromé (subjekty rovny) a veřejné (nerovnost)
· soukromé: občanské, rodinné, pracovní, obchodní, autorské, mezinárodní soukromé
· veřejné: ústavní, správní, trestní, právo sociálního zabezpečení, finanční, mezinárodní veřejné
· hmotné (normy, příkazy) x procesní (jak se domoci práva)
· Autentické znění zákonů najdu ve sbírce zákonů
· Podle důležitosti:
o Ústavní zákony (včetně ústavy (1/1993 Sb.) tvoří ústavní pořádek
o zákony (zákoník je název zákona)
o podzákonné normy: Nařízení vlády a vyhlášky ministerstev (doposud ve Sbírce zákonů spolu s nálezy ústavního soudu, dva typy nálezů: jestli normy neodporují ústavě a spory, ale nikoliv v meritu věci, pouze jestli nebyla porušena LZPaS nebo jiná norma)
o regionální a resortní normy (regionální na úřední desce, resortní normy v resortním tisku, každý resort má zákon, kde je napsáno, čím se zabývá)
· Sbírka zákonů: číslo částky, číslo neperiodika, čas rozeslání (zákon je platný dnem schválení a účinný podle uvedeného data nebo 15 dnů po rozeslání)
· úřady jsou monokratické
· ústřední orgány státní správy jsou ministerstva, NKÚ, statistický úřad
· resort je jednotlivý úsek státní správy

· Ústava

o 8 hlav
o preambule (prohlášení občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…)
o 1. hlava základní ustanovení, demokracie, ochrana menšin, šetrnost přírodě, samosprávné celky (kraje), nedílný celek, hranice, nelze zbavit občanství, hlavní město Praha, státní symboly: malý a velký znak, hymna, prezidentská vlajka, státní pečeť, státní barvy, státní vlajka (7)
o moc se dělí na výkonnou (vláda + prezident), zákonodárnou (parlament) a soudní (soustava soudů)
§ parlament: poslanecká sněmovna (čtyřletý mandát, 200 členů, od 21), senát (81, 1/3 se volí každé dva roky, šestiletý mandát, od 40)
· smíšený volební systém: přímo do poslanecké sněmovny se volí politická strana nebo uskupení (kandidátka), do zákonodárného sboru všude stejné kandidátky, preferenční hlasy x nevolitelná místa, podle hlasů, které strany dostaly, se přidělí křesla vstup nad 5%, následuje druhé sčítání (skrutinium). Velmi složitý systém. Za úspěch peníze za poslance (1,5-5%). Prezident jmenuje premiéra nebo toho, kdo sestaví vládu (předseda vítězné strany). Ta jmenovaná vláda musí požádat poslance o důvěru do 30 dnů. Zatím vládne v demisi a sestavuje se nová. Prezident jmenuje stejného/jiného. Druhé ucházení o důvěru. Pak vybere někoho předseda poslanecké sněmovny. Nepovede se. Rozpustí se poslanecká sněmovna a jsou nové volby. Zákony vydává senát a vláda vládne v demisi.
§ poslanecká imunita- nelze postihnout v rámci trestního nebo správního práva, pokud nevydají
§ poslanecká indemnita- nelze postihnout za hlasování nebo projevy
§ mandát zaniká: smrtí, koncem volebního období, rozpuštěním poslanecké sněmovny, odmítnutím slibu, zvolením senátorem
o soudní moc
§ soustava soudů
§ okresní (v Praze obvodní)- soudy nalézací (nalézají právo)
§ krajské (v Praze městský), taky soudy nalézací pro složitější případy, odvolací soudy (neshromaždují důkazy)- jestliže jako I. instance, II. je pak Vrchní
§ Vrchní (Praha, Olomouc)
§ Nejvyšší soud
§ správní soudy: při každém krajském soudu, odvolací je nejvyšší správní
§ Ústavní soud (mimo)
o ČNB cedulová, měnová, devizová politika, bankovní rada (7) v čele s guvernérem

o NKÚ kontrola hospodaření se státním majetkem

Nový občanský zákoník (základní pojmy)

20. února 2015 v 20:00 | Grian |  Právo

Nový občanský zákoník

základní pojmy

· soukromé x veřejné právo
· osoba
o právnická
§ má subjektivitu zavazovat se k právům a povinnostem
§ identifikuje se sídlem
§ firmou (název)
§ IČO
§ statutárním orgánem
§ vzniká zápisem do veřejného rejstříku
§ zaniká- výmaz
o fyzická
§ jméno, příjmení, rodné číslo
§ právo se na fyzickou osobu stahuje od početí za předpokladu, že se dítě narodí živé (nasciturus)
§ od 15 trestně odpovědný
§ od 18 aktivně volit, být plnoprávný
§ od 21 volen do pos. s.
§ od 30 soudcem
§ od 40 senátorem/prezidentem
§ zplnoletit se dá od 16 rozhodnutím soudu v případě sňatku nebo na žádost osoby, která je ekonomicky a mentálně soběstačná, přičemž to musí zástupce posvětit
Kdo může koho zastupovat?
· statutární orgán musí být ve veřejném rejstříku
· s.r.o.-jednatel, a.s.- předseda představenstva, nadace a o.p.s. ředitel
· právnické osoby mohou zastupovat fyzické osoby nebo jiné právnické osoby na základě plné moci (zplnomocňuju (kdo) koho k čemu)
· prokura je generální plná moc zahrnující vše, platí, že prokurista se pohybuje ve stejných mantinelech jako s. z., pokud se vztahuje i na zcizování a zatěžování věcí jedná se o prokuru rozšířenou, zapisuje se do rejstříku
Věc
· všechno, co není osoba a slouží k užití (části těla a zvířata nejsou věci)
· hmotný a nehmotný (právo)
· pokud jde s tím obchodovat, je to věc (ovladatelné přírodní síly)
· nemovitý (pozemky + podzemní stavby s účelem+ jejich práva, stavba sdílí osud pozemku) a movitý (vyjma zvířete- bytost nadaná smysly)
· zastupitelná a nezastupitelná
· zuživatelná (movitá věc se spotřebuje, zcizí, zpracuje nebo náleží ke skladu) a nezuživatelná
· hromadná (soubor věcí náležící jedné osobě a bere se jako jeden předmět)
Obchodní závod
· organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil k jeho činnosti (z jeho vůle k provozu
Pobočka
· část závodu vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a podnikatel tak rozhodl
· zápis do obchodního rejstříku> odštěpný závod, vedoucí pobočky zastupuje podnikatel
Obchodní tajemství
· skutečnost, která je: konkurenčně významná, běžně nedostupná, ocenitelná, určitelná, související se závodem a chráněna
Veřejný statek
· věc určená k obecnému užívání
Plod x užitek
· plod je něco co věc pravidelně poskytuje z přírodní povahy
· užitek je něco co věc pravidelně poskytuje z právní povahy
Právní skutečnost
· okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a povinností. Lze ji obecně definovat jako skutečnost, která např. na základě zákona způsobí právní následky
· Právní domněnka - Jsou to skutečnosti, které pravděpodobně existují a dělíme je na vyvratitelné a nevyvratitelné. Proti vyvratitelné právní domněnce je přípustný důkaz opaku, tzn. soud bude k vyvratitelné právní domněnce přihlížet potud, pokud nebyla vyvrácena (např. domněnka otcovství). Nevyvratitelná právní domněnka, která je v občanském právu spíše výjimkou, naproti tomu platí kategoricky, tj. důkaz o opaku přípustný není (např. společné jmění manželů).
· Právní fikce - Naopak zcela jistě neexistují, jde o určitou právní konstrukci, která za předpokladů právem stanovených vyvolává právní následky tak, jako by fingovaná skutečnost existovala. Fikcí je např. doručení podle občanského soudního řádu, k němuž dojde i tehdy, jestliže se o tom adresát písemnosti vůbec nedozvěděl.
· právní událost= objektivně nastalé události (okolnosti, skutečnosti), které jsou v souladu s objektivním platným právem (normami práva); mimovolní právní skutečnosti, které nastávají objektivně (bez projevu vůle účastníků právního vztahu, ale existuje vůle normotvůrce, aby právní následky byly s právní událostí spojeny); následky - vznik, změna, zánik právního vztahu, tj. oprávnění a povinnosti
· právní jednání je druh právní skutečnosti, jejímž obsahem je právně relevantní projev vůle; okolnost/jednání, které vyvolá vznik, změnu nebo zánik nějakého stavu; podmínky právního stavu: odkládací (vznikne až v čase smluveném) a rozkládací; zdánlivé právní jednání (vůle nebyla dostatečně vážná), forma: není dáno, pokud zákon výslovně nestanoví nebo se účastníci nedomluví (ústní, písemná), plná moc má stejnou formu jako úkon samostatný; je neplatné pokud se příčí dobrým mravům nebo odporuje nebo obchází zákony
Listiny
· veřejné- vydává orgán veřejné moci nebo za veřejnou prohlásí zákon, nemusí se dál ověřovat
· soukromé- všechny ostatní
Vlastnická triáda- užívat, držet a možnost s ní nakládat
Součást věci x příslušenství
kdy fyz. osoba udělí práv. osobě plnou moc?
bydliště x trvalý pobyt

monokratické úřady

Velká světová hospodářská krize (VSHK)

19. února 2015 v 20:00 | Grian |  Dějepis

Velká světová hospodářská krize:

Velká světová hospodářská krize začala roku 1929 (Černý pátek 25.10 na burze Wall Street) a trvala do roku 1934, přičemž její absolutní vrchol byl roku 1932. Veškerý ekonomický růst se zastavil. Krize postihla nejdříve finančnictví, průmyslu, zemědělství a hlavně mezinárodním obchodu, který se takřka zhroutil (klesl na 1/3). Došlo k znehodnocení měn.
Příčiny
Projevy
Důsledky
Při 1. světové se veškerý průmysl přeorientoval na zbrojní průmysl
Pokles průmyslové výroby celkově o 37%.
Odmítání liberálně-demokratického přístupu nejen v ekonomice, ale i politice (=je nefunkční)
Nepoměr mezi nabídkou a poptávkou. Nabídka několikrát převyšovala poptávku (=krize z nadvýroby). Nedosahuje-li nabídka poptávky, je pro udržení stávající výroby nutné zajistit finanční zdroje, a ty podniky našly v bankách. Vyrábělo se tedy na dluh, který se musí splatit, ale dluh nejde splatit, když se neprodává.
Hromadění nadbytečného zboží ve skladech. Krize v zemědělství (USA- pálení pšenice).
Pokles střední třídy někdy až na hranici chudoby, s chudobou se neslo i šíření některých nemocí a celková atmosféra vedla k morálnímu rozvratu společnosti.
Všudypřítomný "optimismus". Tzv. Býčí trh- ráno se investovalo a večer už byl zisk- příliv "amatérských investorů", kteří si půjčovali na investice rovněž od bank. To vedlo k růstu akcií nad jejich hodnotu a celkovému nadhodnocení firem.
Zhroucení světového obchodu (znovu se prosazuje protekcionismus- cla)
Celkové smýšlení nespokojené společnosti vedlo k nástupu nacistických, fašistických a komunistických myšlenek, které byly čím dál oblíbenější, protože slibovaly "úspěch"
Prudký růst nezaměstnanosti + pokles mezd> sociální nepokoje> příklon k extrémistickým režimům, stávky, destabilita zemí
Snížení zahraničního obchodu oslabilo mezinárodní politické vztahy a zhoršilo spolupráci mezi zeměmi. Jedna země obvinovala u krize druhou a podobně.

Německo (resp. Výmarská republika)
· Hyperinflace
· 5-6 milionu nezaměstnaných
· Konflikty nacistů a komunistů (časté krvavé šarvátky na ulicích nejen v chudinských čtvrtích)
Někdo kopne do dveří. Objeví se v nich strašidlo Knopf.
"Chci osm bilionů," zaskuhrá.
"Pane Knopf, vy jste se ještě neprobudil z dlouhého snu, ten kámen, co jste koupil za osm miliard, byste minulý týden mohl prodat za těch osm bilionů marek, ale dnes ne."
Černý obelisk, E. M. Remarque
Polsko
· Společně s Německem nejzasaženější země
· Počet nezaměstnaných 43,5%
· Pokles výroby o 40%
USA
· Počet nezaměstnaných 12-14 milionů
· Pokles výroby o 46%
· Někde dokonce zaveden výměnný obchod
Velká Británie
· Prošla snad nejsnáze
· Průmysl se nezastavil (vyváželo se např. do kolonií)
· Nejhůř na tom byla Anglie a Skotsko, kde byla ¼ nezaměstnaných
· Už v roce 1933 se začal zvedat jih Anglie, který pak do konce krize táhl celou zemi




Formování středověké Evropy včetně české státnosti po rok 1000

18. února 2015 v 19:06 | Grian |  Dějepis

Formování středověké Evropy (včetně česká státnosti) po rok 1000

Stěhování národů

Příčinou stěhování národů byl prvotní impulz od Hunů, kteří se ve čtvrtém století začali přesouvat do oblasti Černomoří a na Balkán. Řetězovou reakcí se tak začali přemisťovat národy původem balkánské (Góti), ti se přesunuli do Karpatské kotliny a první fáze stěhování národů začala. Druhou fázi odstartovali Avaři, příbuzní Hunů, jejichž pochod zničil až Karel Veliký.
První etapa (germánská) tedy probíhala mezi čtvrtým a šestým stoletím a zúčastnili se jí: Vizigóti, Ostrogóti, Vandalové, Langobardi, Frankové, Alamani, Burgundi, Durynci, Sasové, Juti, Anglové a další. Druhá etapa (slovanská) pak navázala a trvala do sedmého století, přičemž se jednalo o kmeny východní (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), západní (Poláci, pobaltští Slované, Lužičtí Srbové, polabští Slované, Češi, Slováci) a jižní (Slovinci, Srbové, Chorvati, Bulhaři, Makedonci).
Stěhování národů mělo mnoho příčin (přesun k zemědělskému způsobu života> nárůst populace> víc půdy>expanze…), stejně tak jako důsledků. Jedním z nejdůležitějších je pak konečný pád Západořímské říše.

České země

I když nepatří Sámova říše do období středověku je jí nutno umínit jako první celek na našem území. Po roce přibližně 660, kdy se Sámova říše rozpadla, se nevyskytuje moc pramenů na území Česka. Další zmínka se objevuje až v roce 788, kdy Karel Veliký nechává zřídit obrannou vojenskou hraniční marku proti Čechám. Dvacet let poté se pokusí ovládnout slovanské hradiště Canburg, tento výpad však končí nezdarem. Rok poté se druhorozený syn Karla Velikého, Pipin, znovu pokusí o dobytí hradiště s mnohem větší armádou, je úspěšný a tak hradiště musí odvádět několik let tribut.
Další zpráva je poté z roku 845, kdy se v Řezně pokřtilo čtrnáct českých knížat. To už se na jižní Moravě a části Slovenska začal formovat nový státní útvar: Velkomoravská říše. Jeho prvním známým panovníkem je Mojmír I. z dynastie Mojmírovců. Jeho následník Rastislav nejdříve souhlasí s franským područím, ale poté odolává franským nájezdům. Důležitým mezníkem je rok 863, kdy přišli ze Soluně slovanští věrozvěsté (Konstantin a Metoděj). Frankové neustále vyžadovali vliv na Moravě a tak byl nucen Svatopluk I. je vyhnat. V roce 906/7 byla říše vyvrácena pravděpodobně Maďary a rozpadla se na mnoho malých knížectví. Hegemonem v oblasti byl rod Přemyslovců z Levého hradce (Bořivoj> Vratislav I. > Václav I. > Boleslav I. > Boleslav II. > sjednocení Čech pod Přemyslovci 995 vyvražděním Slavníkovců> 1002/3 lénem SŘŘ).

Barbarské říše

Do této kategorie spadá šest říší vzniklých po pádu ZŘŘ tvořené převážně germánskými kmeny.
Ostrogótská říše (493-555 n. l.)
· původní území vyplněna Huny, místo poddanství se přemístili do Panonie a na Balkán
· největší expanze za krále Theodoricha- soupeření nejen s Byzancí, ovládl i Itálii (přemohl Odoakara)> nová říše s centrem v Ravenně
· pokračující boje s Byzancí, střídavě úspěchy na obou stranách do roku 552, kdy Byzanc v čele s Justiniánem začala Ostrogóty drtit a poslední jejich pevnost se vzdala 555.
Langobardská říše (568-774 n. l.)
· přesun z původního dolního povodí Labe na jih, porazili Byzantince, ovládli Itálii (dnešní Lombardie)
· konec 774, kdy je porazil Karel Veliký
Vizigotská říše (507-711 n. l.)
· přesun z původního Rumunska do Řecka a Itálie> založili Toledánskou a Toulosánskou říši, poté masivní úpadek od 507 malé državy v Hispánii
· konec 711 porážka Araby a Berbery
Vandalská říše (429-534 n. l.)
· přesun z původního Judska, dobyli Řím, Korsiku, Sicílii, založili království v severní Africe, nakonec poražení Justiniánem I.
· po dlouhou dobu jejich říše vzkvétala a obyvatelé se romanizovali
Burgundská říše (443- 534 n. l.)
· Z Dánska do jihovýchodně Francie, poraženi Chlodvíkem a jeho syny
Anglosaská říše
· příchod Anglů, Sasů a Jutů na Britské ostrovy, vznik sedmi anglosaských království

Franská říše

· první sjednotitel v Galii Chlodvík I. Merejský (jako první král přijal křesťanství); merejský rod ale slábne> závislost na majordomech (Pipinovci)> Pipin III. se výměnou za Řím a Ravennu nechal korunovat králem namísto Childericha III.
· Karel Veliký proslul svými vojenskými úspěchy, ale i dosazením papeže Lva III., nechal se jmenovat Augustem> obnovení římské říše> dualismus moci světské a duchovní. Karolinská renesance. Po jeho smrti území rozděleno Verdunskou smlouvou (843) na tři části: z východní se stalo Německo, ze západní Francie a střední se rozdělila rovným dílem.
· Východofranská říše: první vládce Ludvík Němec> složitý vývoj, mnoho převratů a povstání (první stabilní stát až za Kapetovců)> první silná osobnost Ota I. (porazil Maďary, nechal se korunovat císařem v Římě)> Ota II. (mír s Byzancí; územní expanze)> Ota III. (Hnězdenské arcibiskupství, Magdeburské arcibiskupství). Po smrti Jindřicha II. přestává saská dynastie být hegemonem, do popředí se dostávají Bavoři: Konrád II. Sálský.
· Západofranská říše: První panovník Karel II. Holý> decentralizace feudály> dědičné držby šlechtických lén> výpady Normanů a Saracenů> roku 911 vznik na severu Normandie> 987 vymření Karlovců> nástup Kapetovců: Hugo Kapet, stále feudální rozdrobenost> normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel se stal anglickým králem 1066> složité postavení> až Filip I. rozšířil území a trochu stabilizoval oblast, tento proces dokončil Ludvík VI.

Byzantská říše

· důvody proč "přežila" západořímskou říši: jiná ekonomika (nezávislost na otrocké práci, malý podnikatelé, obchod Orient x Evropa), strategická poloha, zachovalá starověká města (Solun, Alexandrie, Cařihrad), stabilní systém: ceasaropapismus
· významný vládce Justinián I. > kulturní rozvoj, územní expanze
· v 7. století začaly útoky: Peršanů, Arabů, Slovanů, Bulharů> ztráta některých území
· od 9. století zase nárůst vlivu především díky křesťanství (Bulharsko, Srbsko, Rusko), dokonce připojení některých oblastí: Makedonie
· od roku 1070 začínají útoky Turků a konec Byzance, posledním vládcem je Konstantin XI., který padne při obraně Konstantinopole, kterou pak Turci přejmenují na Istanbul (1453)

Vývoj v Anglii

· Do nepříliš stabilní Anglie přišli v roce 793 Vikingové (dánské kmeny), které dobývali území (Danelaw) a donutili krále, aby jim platili (danegeld).
· Postavil se jim až Alfréd I. Veliký a zatlačil je až za Temži (mírové smlouvy 878-890). Po jeho smrti se však Dánové vrátili v čele s Knutem I. Velikým, který vytvořil na začátku 11. století Imperius Maris Nordici (Norkso+Anglie+Dánsko). Tato říše se pak po jeho smrti rozpadla a Eduard Vyznavač vyhnal Dány navždy. Po Eduardově smrti nastaly boje o moc, které vyvrcholily v bitvě u Hastings 1066 vítězstvím Viléma I. Dobyvatele.

Slované (střední, jižní a východní Evropa)

· Když v 6. století přišli Avaři, podmanili si celou Panonii, až po porážce u Cařihradu toho využili Slované a vzbouřili se. Sámova říše pak byla spíše kmenový svaz vedená kupcem se zbraněmi a boháčem Sámem, původem Frankem jako odpověď na Avarskou rozpínavost.
· Při provokaci ze strany franské říše (přepadání karavan) došlo k ozbrojenému konfliktu u Wogatisburgu (Dagobert I. x Sámo) s nečekaným vítězstvím Slovanů. Po smrti Sáma se svaz rozpadl.
· Jižní Slované:
o 681 První bulharská říše v 10. století největší rozsah (Simeon I.), 1081 pod vliv Byzance až do 1185
o 850 Chorvatský stát, 925 království: dobré vztahy s Byzancí; 1089 vymření domácí dynastie, nabídnutí koruny uherskému králi Ladislavovi I. > na konci 11. století připojení Chorvatska k uherskému království
o od 9. století utváření srbského státu (Zet a Raška), království 11. století Zet, sjednocení 1217
· Východní Slované
o V 9. století osídlení kmeny: Krivičů, Uičů, Drevljanů a další, ale vpády Varjagů (Skandinávci), ti nakonec oblast ovládli
o Novgorod: Rurik, Kyjev: Oleg> ovládnutí okolních kmenů: Kyjevská Rus (Novgorod+Kyjev). Rurikův syn Igor uzavřel s Byzancí mír, zato byl zabit Drevljany. Po něm vládla jeho manželka Olga, která se jim pomstila, provedla centralizace s hlavním městem Kyjev. 988 přijetí pravoslaví. Vrchol Kyjevské Rusi za Jaroslava Moudrého (expanze, Jaroslavův zákoník). Po jeho smrti boje o moc, úpadek, rozdělení na: Bělorusi, Malorusi a Velkorusi.
o Definitivní úpadek 13. století při vpádu Zlaté hordy. Izolace, zaostalost. Novgorod se navíc musel bránit ještě Švédům a Řádu německých rytířů, které porazil až Alexandr Něvský 1242.
· Západní Slované
o Pobaltští Slované: Kmeny Velétů a Obodritů. Roku 929 Jindřichem I. Ptáčníkem připojení k říši, 989 arcibiskupství v Magdeburgu, již koncem 10. století vzpoury a nespokojenost slovanského obyvatelstva, 1147 křížová výprava proti nově vzniklému kmenovému státu. Nakonec ovládnutí Boleslavem Křivoústým.
o Polský stát: kmeny Ďadošanů, Velunzanů, Slezanů a Polanů> první kníže Měšek I. Piastovec> oženil se s dcerou Boleslava Doubravou> přínos křesťanství do Polska> Boleslav Chrabrý připojil Malopolsko a Krakov> kontakty s Otonským královstvím a nechal zřídit v Hnězdně arcibiskupství> nechal se korunovat králem a po smrti Oty III. vedl dlouhé boje s římskou říší. Po Boleslavu Chrabrém útlum. Rozdrobení Polska mezi německé císařství, české knížectví, kyjevské knížectví. Obrat k lepšímu až Kazimír I. Obnovitel (1058). Dalším významným panovníkem byl Boleslav II., který se nechal korunovat 1076 králem, získal také v boji o investituru (na straně Řehoře VII.), jenže poté už jen sílila moc šlechty a během 12. -13. století došlo k rozdělení na Slezsko, Vratislavsko, Malopolsko a Velkopolsko. Potom docházeli k neustálému drobení, na čemž se obohatil např. Řád německých rytířů. Při vpádu mongolů 1241 nepočkal Jindřich II. Pobožný na Václava I. a v bitvě u Lehnice zemřel. Království pak bylo obnoveno až 1296 Přemyslem II. Velkopolským.
Zdroje
ČORNEJ, Petr, Ivana ČORNEJOVÁ a František PARKAN. Dějepis pro gymnázia a střední školy. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, c2001, 160 s. ISBN 80-723-5152-4.
Dějepis [online]. 1997 [cit. 2014-09-20]. Dostupné z: http://www.dejepis.com/
AL]., [autoři Robert Antonín ... et]. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. ISBN 80-868-8065-6.


Kam dál